středa 27. září 2017

KEHLSTEINHAUS a KÖNIGSSEE

28.8.2017  Poslední srpnovou sobotu jsme s přáteli navštívili bavorský Kehlsteinhaus. Pokud vám to něco říká, pravděpodobně jste tento název už opravdu slyšeli. Jedná se o tzv. Orlí hnízdo, které bylo postaveno za 2. světové války pro Adolfa Hitlera. Když pominu, kdo v něm pobýval (i když podle dostupných informací ne tolik, jak se očekávalo), jedná se o nádherné místo. Pohled z výšky asi 1840 m do dálky a do údolí, ve kterém se rozprostírá jezero Königssee je opravdu nezapomenutelný. Pokud tedy budete mít cestu do Bavorska nebo do Salcburku, určitě návštěvu Kehlsteinhausu nevynechejte. My jsme měli štěstí a k té vší kráse nám ještě vyšlo fantastické počasí, takže zážitek opravdu ohromný.

  
 S mým mužem


Asi skládám ZENY... 

Pekelné soustředění v akci

Jenže když už jsme uviděli zmiňované Königssee z výšky, chtěli jsme ho vidět i z bezprostřední blízkosti, a to doslova. Sjeli jsme tedy pár kilometrů do údolí a vypravili se lodí po nejhlubším (190 m) jezeře Německa s rozlohou přes 5 km2. Königssee se může pochlubit velmi čistou ledovcovou vodou, proto po něm jezdí pouze elektrolodě. Mohu potvrdit, že voda je čistá, asi jako když si napustíte vodu z kohoutku. Zajímavostí je, že i když je jezero ledovcové, téměř nikdy nezamrzá, maximálně jednou za deset let. Nad jezerem se téměř kolmo tyčí dva kilometry vysoká stěna Watzmannu, což tvoří ohromný kontrast, na který musíte neustále zírat. Asi uprostřed jezera se nachází poloostrov na kterém stojí impozantní kostel sv. Bartoloměje (něm. St. Bartholomä) s netradičně červenou střechou.



Na Instagramu jsem u fotek z tohoto výletu použila hashtag #tochceš a #tomusisvidet, které naprosto vystihují, o co tady jde. Doporučuji, to se opravdu musí vidět! ;-) A ještě tady chci poděkovat jednomu báječnému klukovi, skvělému fotografovi a začínajícímu blogerovi, který radost z focení prožíval snad ještě víc než já, takže mi byl skvělým parťákem a ještě mi cvaknul pár opravdu povedených fotek. Díky, Kami! ;-)

sobota 22. srpna 2015

PEČENÁ ZELENINA

22.8.2015  Letošní léto je přesně podle mého gusta, hodně sluníčka a teplo. Po malém ochlazení se k nám zase mají vrátit tropy a tak určitě bude chuť na něco lehkého. Starší letní (a lehký) recept najdete tady. Toto jídlo je ideální na zpracování sezónní zeleniny, především cuket, kterých je touto dobou na každé zahrádce dostatek.






























Na pečenou zeleninu budete potřebovat (velmi orientačně, na přesném množství ani skladbě surovin opravdu nezáleží)

1/2 kg brambor
2 větší cukety
3 středně velké mrkve
2 středně velké petržele (kořen)
5 velkých žampionů
1 větší cibule
3 stroužky česneku
2 větší kapie
a dále je možné přidat 1 střední lilek, 15 celých cherry rajčátek (tady na fotce nejsou, protože jsem je tentokrát neměla)

Zeleninu pokrájejte nejlépe takto: kapii na kostičky, brambory, žampiony a cuketu na drobnější plátky, mrkev a petržel na tenké proužky, cibuli na kolečka, česnek namačkejte. Připravte si dvě větší mísy, do jedné dejte nakrájenou tvrdší zeleninu (brambory, mrkev, petržel, cibuli), do druhé tu měkčí (cuketu, kapii a žampiony). K té tvrdší ještě přidejte namačkaný česnek.

A nyní dejte do každé mísy k nachystané zelenině 3 PL javorového sirupu nebo medu, 4 PL balzamikového octa, 2 PL sójové omáčky, 1 PL majoránky, 5 PL olivového oleje, sůl a pepř, 3 snítky nasekaného mladého rozmarýnu, hrst nasekané petrželky, 1 ČL tymiánu, asi 1/2 hrsti nasekané bazalky a libečku. Bylinky jsou moc důležité, ale volbu nechám na vás. Každý upřednostňuje trochu něco jiného, prostě jen ať to voní po bylinkách a chutná vám to. Zapněte troubu na 250°C a obě mísy důkladně zamíchejte, ať se chutě spojí. Vymažte plech lehce olejem a vysypte na něj obsah první mísy (tedy té s tvrdší zeleninou), pěkně směs rozprostřete a dejte až do úplně vyhřáté trouby téměř nahoru. Pečte asi 20 minut. Až je zelenina poloměkká, přidejte obsah druhé mísy a vše na plechu důkladně promíchejte. Pečte dalších 20 minut, možná více, možná méně, musí se to vyzkoušet. Já jsem na posledních 5 minut pustila ještě gril, ať je zelenina lehce opečená. Podávat se může jen tak samotná, ale třeba i s pečeným kuřecím stehýnkem nebo plátkem. To krájení je trošku zdlouhavější, ale pak už hodíte do trouby a 40 minut se věnujete něčemu úplně jinému. Třeba čtení starších příspěvků mého blogu... :-)

Ať vám chutná!

P.S. aktualizace 24.7.2016: Tentokrát jsem přidala lilek a pekla všechnu zeleninu najednou, vůbec nic se nestalo. Čas pečení jsem upravila na 30 minut, asi dost záleží na velikosti nakrájení. 

sobota 1. srpna 2015

MAĎARSKO aneb třikrát BÉ

1.8.2015  Letošní krátkou dovolenou jsme se (vzhledem k mému zdravotnímu stavu) rozhodli absolvovat autem, abychom se mohli v případě potřeby rychle vrátit. Volba padla na blízké Maďarsko. Už dlouho jsem chtěla poznat Budapešť a také jsem si chtěla zavzpomínat na prázdniny u Balatonu. Takže si uvařte kafe nebo čaj, tento článek bude trochu delší. :-)

Od nás z jižní Moravy jsme vyjeli za pěkného počasí, vzali jsme to přes Bratislavu, Velký Meder a Komárno.

Naše nultá B-zastávka byla v Bratislavě. Měli jsme nádherné počasí, takže jsme si zašli na kafíčko do UFO restaurace na Novém mostě (dříve SNP) a ze střechy restaurace jsme viděli Bratislavu jako na dlani.


Z vyhlídky nad kavárnou UFO

Pohled na bratislavský hrad z restaurace UFO


Pak jsme se přesunuli do centra Bratislavy, kde jsme prošli pěší zónu a okoukli pár památek a zajímavostí.

 Slovenské národní divadlo

Čumil vykukující z kanálu - na rohu ulic Panská a Rybárska brána

Poté už jsme nasedli do auta a jeli do Velkého Mederu, kde jsme přenocovali. Druhý den nás už čekala uplakaná Budapešť, tedy první z maďarských B-zastávek. Snad každý ví, že Budapešť je hlavní město Maďarska a leží na Dunaji. Méně už se ale ví, že svůj název nese podle dvou městských částí, a to Budy a Pešti, které se rozkládají na opačných březích Dunaje. Budapešť je nádherné město, a jako že se mi vždycky líbila Vídeň, tak si troufám říct, že Budapešť je snad i o maličko hezčí. ;-)



 Šedesát párů bot na břehu Dunaje :-(

Parlament

Další deštivý den nás po Budapešti čekala návštěva nádherného historického a zároveň moderního města Györ. Jedná se o velmi upravené lázeňské město s termály vyvěrajícími i na náměstí. Budete-li mít někdy příležitost Györ navštívit, určitě tam zajeďte. Jedním slovem - nádhera...

Pára na náměstí


 Kdo by neznal sifonovou láhev?


Až vám nějaký lingvista bude tvrdit, že maďarština je ugrofinský jazyk a tudíž s češtinou nemá pranic společného, pošlete ho... do Györu! :-)


Györ jsme si opravdu užili. Na řadě byla druhá B-zastávka, a sice "maďarské moře", tedy Balaton a okružní jízda kolem něj. Balaton jsme si rozdělili na dva dny s přespáním v Keszthély a návštěvou termálních lázní Hevíz. Severní pobřeží Balatonu jsme sjeli docela rychle. Udělali jsme jen jednu větší zastávku v Tihany, což je malý poloostrůvek, na kterém se dá nalodit na trajekt a přejet na jižní stranu Balatonu. Poté jsme už spěchali se ubytovat do pěkného penzionu v Keszthély s příjemnou paní domácí i obsluhou. Druhý den nás čekaly termály Hevíz, procházka městem a tím i odpočinek po několikadenním cestováním.

 A jde se do termálů, zatím jsme se moc neohřáli!

  Lekníny v Hevízu

 A jsme u moře! :-) Jestli se vám zdá přezdívka "maďarské moře" přehnané, schválně zkuste dohlédnout na druhý břeh. Mně se to nepovedlo.

Další den se umoudřilo počasí (tropy nebyly, ale přestalo konečně pršet) a čekala nás poznávací jízda podél jižního pobřeží Balatonu. Udělali jsme několik malých zastávek, ale první větší byla v Balatonföldvár. Tam jsme se zdrželi pár hodin na oběd a malou procházku, pak už jsme pokračovali zase dále směrem ke známému a modernímu letovisku Siófok.

 Konečně sluníčko...

Maďarská kuchyně je výtečná a prostředí restaurací i obsluha jsou příjemné



Předposlední a poslední den naší dovolené jsme strávili v krásných termálních lázních Bük - třetí B zastávka, kde nám konečně přálo počasí a užili jsme si i tepla a sluníčka. Ale Maďarsko má tolik pozitiv, že pár dešťových kapek nebo mraků pokazit dovolenou rozhodně nemůže. Někdy bych si chtěla zopakovat (slunečnou) Budapešť a navštívit i Margaretin ostrov a Rybářskou baštu.

Viszontlátásra!
P.S. Uznávám, že maďarština nemá s češtinou až tolik společného, jak jsem tvrdila v Györu. :-)

úterý 27. května 2014

CÍSAŘSKÝ TRHANEC

27.5.2014  Když jsem dopsala minulý příspěvek o Vídni, každou chvíli mě provázel pocit, že jsem ještě na něco zapomněla. Vzpomněla jsem si až dneska - chtěla jsem se s vámi podělit o následující, naprosto jednoduchý, ale neokoukaný recept na Císařský trhanec neboli Kaiserschmarren. Když jsem se v Rakousku ptala, jak tato sladká dobrůtka vznikla, bylo mi vysvětleno, že si císař Franz Josef I. přál jako moučník po obědě palačinku, ale kuchař se při míchání těsta zapovídal a těsto se mu moc nepovedlo, což mělo za následek trhavé palačinky. A tak se rozhodl, že je rozseká, posype rozinkami, skořicí a cukrem, to celé zamíchá do ne zrovna vzhledného něčeho a podá císaři jako nový druh moučníku. Trhanec císaři velmi zachutnal a tak ho začali podávat i všem vzácným návštěvám. Časem se recept dostal mezi obyčejný lid a vznikl typicky lidový moučník Kaiserschmarren. Jestli je to příběh zcela vymyšlený, nebo je na něm kus pravdy, nám už dneska s jistotou nikdo nepoví, důležitější ale je, že skvěle chutná a zvládne ho uvařit opravdu každý.





























V dnešní rakouské kuchyni najdete trhance v mnoha verzích, tradičně se připravuje s rozinkami namočenými v rumu, ale obměn je opravdu hodně, např. s mandlemi nebo švestkami. Já přicházím s vylepšeným receptem z Tyrolska, takže správně by se měl jmenovat Tyrolský císařský trhanec (něm. Tiroler Kaiserschmarren), ale říkejme mu jakkoliv, skvělý bude určitě... 

Trhanec uděláte snadno - na 4 porce si nejdříve oloupete a nakrájíte jablíčka (2 ks) na malé kostičky, zasypete cukrem a skořicí, přidáte šťávu z citronu a dáte bokem. Pak oddělíte žloutky od bílků (3 ks), bílky ušleháte zvlášť. Do mísy dáte žloutky (3 ks), mléko (250 ml), mouku (150 g), špetku soli, cukr (25 g), vanilkový cukr, špetku sody a vymícháte těsto, podobné palačinkovému těstu, jen bude hustší. Pak vyšleháte bílky a opatrně je vmícháte do těsta. Na pánvi si roztopíte máslo (2 PL), dáte orestovat jablíčka, které trošku necháte zkaramelizovat, zamícháte a nalijete těsto. Smažíte pomalu až ztuhne (asi 4 minuty), pak otočíte, chviličku smažíte a vidličkou nebo plochou vařečkou "rozbijete" na kousky. Dáte na talíř a hojně posypete moučkovým cukrem. Tím opravdu nešetřete, nezapomeňte, že ani těsto na palačinky není moc sladké.

No dobře, úplně dietní to není (však toho nesníte hrnec, je to dezert!), ale zase se u trhance báječně vzpomíná na zážitky z Vídně. Tak Mahlzeit! ;-)

úterý 20. května 2014

SERVUS IN WIEN!

20.5.2014  Zdravím (i jen potenciální) cestovatele, máme tu konečně krásné počasí a tak vás zvu na virtuální výlet do Vídně. Když se řekne Vídeň, většinu z nás asi napadne sachr, vídeňské kafíčko, valčík nebo vánoční trhy... Tak to vezmu trochu z jiné strany, udělám z toho takový vídeňský toulavý mišmaš.

Ještě chci upozornit, že fotky jsou pořízeny během tří let, kdy jsem Vídeň navštívila dvakrát soukromě a jednou jsem se zúčastnila třídenního jazykového semináře. Tuto virtuální prohlídku jsem pojala jako celodenní (možná spíš dvoudenní) výlet. Pokaždé, za ty tři roky, jsem Vídeň navštívila v prosinci, a kvůli známým vánočním trhům to nebylo, prostě to tak vyšlo. Letos se chystám na Vídeň už někdy v létě, takže to bude změna, o které taky třeba napíšu. Moc se těším do zoologické zahrady, do zámeckého parku v Schönbrunnu nebo na Donauinsel.

Pojďme se tedy toulat...




























Začnu dominantou Vídně a tou je bezesporu Katerdála sv. Štěpána (něm. Stephansdom) na ulici Stephansplatz. Jedná se o gotickou stavbu z poloviny 12. století. Když si katedrálu prohlédnete zevnitř a budete si ji chtít prohlížet dál i zvenku (nejlépe u kafíčka), vyjeďte výtahem do nejvyššího patra proskleného domu Haas-Hausu naproti. Ten zcela jistě nepřehlédnete, protože je to jediná moderní budova vsazená do historického centra Vídně. Pamatuji se, že se vedly debaty o vhodnosti této budovy zasazené mezi historické domy, ale já se přiznám, že mně ten kontrast nevadí, naopak se mi líbí.




























Posilněni kafíčkem (doporučuji Melange nebo kleiner Brauner) ano, jmenuje se stejně jako já, dokonce i malé je jako já, vlastně ještě menší, a to je co říct! projdete nákupní třídou Kärntner Straße a na jejím konci vpravo uvidíte hotel Sacher, ve kterém vymysleli onen světoznámý a stejnojmenný dort.





























Ale to už se vlastně budete nacházet na křižovatce ulic Kärtner Straße a Philharmonikerstraße, takže se musíte přemístit na stanici metra Karlsplatz (asi 7 minut pěšky), odkud pojedete metrem U4 asi 3 minuty do stanice Landstraße. Pak to bude zase asi 8 minut pěšky na ulici Kegelgasse a tam už uvidíte nepřehlédnutelný a extravagantní Hunderwasserhaus. Podobný dům - Kunst Haus architekta Friedensreicha Hundertwassera (pův. jménem Friedrich Stowasser - pěkně si to poněmčil) se nachází na Untere Weißgerberstraße. Obě budovy ve stylu vídeňské secese něčím připomínají dílo mého oblíbeného Gustava Klimta, kterým se pan Hundertwasser prokazatelně inspiroval. Při jejich prohlídce na vás dýchne optimismus a pohoda, přestože právě Hundertwasserhaus původně sloužil jako ubytování pro sociálně slabší skupinu obyvatel. Dnes je z něj vídeňská atrakce a kdyby mi někdo nabídl bydlení právě tady, měla bych sbaleno asi dost rychle.






























Tak, pokud vám z obdivování té krásy vyhládlo, odebereme se do světa jídla a mlsot. Uvidíte neviděné, ochutnáte neochutnané... Teda pokud si troufnete. ;-) Přemístili jste se od Hundertwasserhausu zpátky na stanici metra U4 a dojeli zase zpátky na zastávku Karlsplatz. Odtud jste se vydali pěšky (asi 8 minut) na Trh mlsounů (něm. Naschmarkt). A co zde najdete? Nepřeberné množství všech druhů sýrů, koření, uzenin, ryb a mořských plodů, pekařských výrobků, sladkostí, ovoce a zeleniny, o kterých jste ani neměli tušení, že existují. Většinou se vám budou sbíhat sliny jindy si možná řeknete, že toto byste do pusy nevzali ani náhodou, i když opravdu moc toho nebude. :-) Určitě se neudržíte a nějakou dobrotu ochutnáte. Moc se ale nepřejídejte, protože na boku tržnice je spousta bister a rychlých občerstvení, kde se relativně levně a dobře naobědváte. Já si z Naschmarktu většinou vozím koření, nějaký ten sýr a skvělé olivy. A v zimě si neodpustím vánoční punč.
































Jste posilněni obědem a tak jistě přijde vhod malá procházka na vytrávení. Z Naschmarktu se vydáte po Friedrichstraße na Operngasse a pak po Hanuschgasse směrem k zahradě (parku) Burggarten, je to pěšky asi 10 minut, a rozhodně stojí za shlédnutí. Projděte zahradou a dejte se směrem k Hofburgu, který nemůžete přehlédnout, je odtud dobře vidět a když budete mít štěstí, povlaje na něm i rakouská vlajka (to, když bude prezident v úřadu). Ze zahrady k Hofburgu je to cca 5 minut. No, a to už budete zase v samém centru. Hned za Hofburgem vás čeká Michaelerplatz, což je náměstí před (nebo za) Hofburgem. Tam určitě pořídíte nějaké fotografie nejen památek, ale také nádherných koňských spřežení. A čekejte hoooodně turistů. Teď se vydejte po Reitschulgasse k Albetině, vídeňské galerii umění, kde jsou kromě měnících se výstav také stálé expozice sbírek např. Egona Schieleho, mého oblíbeného Gustava Klimta, Oskara Kokoschky, ale také da Vinciho, Rembrandta nebo Rubense. V Albertině budete z Michaelerplatzu za 5 minut.
































A je tu poslední vídeňská zastávka, ale bude to zastávka opravdu velkolepá. Jenže nejdřív se k ní musíte dopravit. Od Albertiny projděte kolem Vídeňské státní opery (něm. Wiener Staatsoper) po ulici Opernring ke stanici metra Karlsplatz (ano, tam už jsme dneska byli). Nasednete na metro U4 a pojedete asi 10 minut k samému letnímu sídlu císařovny Sissi, k zámku Schönbrunnu. Projdete Schönbrunner Schloßstraße, přes Schönbrunner Schloßbrücke, pak po Hadikgasse, to celé asi za 10 minut a jste tam. Schönbrunn je barokní zámek, mimo jiné zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO. V zámecké zahradě najdete i nejstarší zoologickou zahradu na světě, která byla již několiktát oceněna jako nejlepší ZOO v Evropě.






























Musím se ještě zmínit o tradičních vánočních trzích, které neodmyslitelně patří k předvánoční Vídni. Každý rok je navštíví tisíce turistů z celé Evropy (a nejen z ní), a Češi nejsou výjimkou. Ve Vídni vlastně najdete hned několik vánočních tržnic, ale na všech je téměř to samé, takže si vyberte jednu, i tak toho chození budete mít až až.































Myslím, že za jeden den se to nedá stihnout tak, abyste to všechno vstřebali a opravdu si to užili. Takže to berte jen jako návrh, co ve Vídni stojí za vidění a udělejte si buď vlastní plán, nebo se držte mého, ale rozdělte si to na dny dva.

Tak ještě pár fotek...

Státní opera (něm. Staatsoper)






























Vídeňský "orloj"




























Tady mají nejznámější (a prý největší) řízek ve Vídni a údajně i v celé Evropě. :-)
























































Vidíte, nejen kafe, ale i ulice se tu jmenuje skoro jako já (ta přehláska nad ä se jim teda trochu nepovedla). No, opravdu nemůžu jinak, než Vídeň milovat. ;-)

Na závěr možná přijde vhod i rada, jak ve Vídni cestovat. Po příjezdu do Vídně, pokud přijedete autem, zaparkujte buď na některém ze záchytných parkovišť nebo někde mimo centrum u obytného domu - tady si ale pohlídejte dodatkové tabulky, někdy je parkování jen pro bydlící. Pak si kupte celodenní jízdenku, která pro dospělého stojí cca 6,80 € a s touto jídenkou můžete cestovat 24 hodin po Vídni kam se vám zachce. Nezapomeňte si jízdenku při první jízdě označit! Od věci, myslím, není ani informace týkající se rakouských svátků, kterých ještě letos bude sedm, a to:
čt 29.5. - Christi Himmelfahrt
po 9.6. - Pfingstmontag
čt 19.6. - Fronleichnam
pá 15.8. - Maria Himmelfahrt
ne 26.10. - Nationalfeiertag
so 1.11. - Allerheiligen
po 8.12. - Maria Empfängnis
Obchody zavírají většinou v šest, v sobotu v pět a v neděli mají zavřeno ne jako u nás! Pokud budete potřebovat najít ve Vídni nějaký spoj, stačí napsat místo, příp. ulici nástupu a výstupu a tenhle vyhledávač vás navede.

Tak, přeji vám hezké vídeňské zážitky a budu se těšit na vaše komentáře, případně tipy, co si ve Vídni nenechat ujít. Servus in Wien!