čtvrtek 27. prosince 2012

eBOOK KINDLE

A je po Vánocích! Taky jste určitě dostali kupu dárků a teď si je užíváte. Pokud jste čtenáři jako já a nenašli jste pod stromečkem žádnou knížku, chtějte příští rok najít místo kupy knížek rovnou čtečku knih. Do ní se vejde knížek hned několik. Já jsem se letos dočkala a pod stromečkem jsem našla tuto Kindle čtečku. Jsem nadšená. Díky funkci eInk, která simuluje skutečný papír je perfektně čitelná i na sluníčku. Pak na ní velmi oceňuji, že je lehká, i když v sobě schová desítky opravdu tlustých knih, což oceňuji především v posteli a v kabelce. Další vychytávkou je, že se do ní dají nahrát i vlastní dokumenty v několika formátech, což využijí například studenti, kteří mají k dispozici elektronická skripta a nemusí je tisknout a utrácet. WiFi je samozřejmostí.



sobota 27. října 2012

KAZATEL

Právě jsem dočetla třetí z detektivek Camilly Läckberg. Po druhé knize Kameník, která se mi taky moc líbila (opravdu Camilliny detektivky hltám), jsem téměř jedním dechem  přelouskala tuto třetí. Jako bych tam byla s Erikou, které zbývá několik dní do porodu a tyto dny prožívá především sama, bez Patrika, který vyšetřuje sérii vražd v městečku Fjällbacka. Ale aby tu samotu neměla tak snadnou a nemohla si užívat těhotenského klidu naplno, občas se u nich doma objeví nějaká ta nevítaná návštěva, která hodlá zadarmo strávit pár dní horkého léta v přímořském letovisku. Takže nechyběl ani humor...

Anotace nakladatelství Motto
V časném letním ránu se šestiletý chlapec tajně vytratil z domova a chtěl si v blízkých skalách hrát na rytíře, který bojuje se stohlavou saní. Ve skalní soutěsce "Králova strž" nedaleko přímořského městečka Fjällbacky ale na zemi zahlédl ležící ženu, která na něho hleděla otevřenýma očima. "Zvláštní bylo, že se ta paní vůbec nepohnula". S děsem se rozběhl domů. Chlapcovi rodiče okamžitě volají na policejní stanici. Kriminální komisař Mellberg, vytrhuje ze spánku detektiva Patrika Hedströma. Nevyspalý Patrik, trávící dovolenou se svojí partnerkou Erikou, je mrzutý. Erika má každým týdnem rodit a on jí chtěl pomoci překonat horké dny, které jsou pro činorodou Eriku úmorné. Místo příjemné snídaně ve dvou, odjíždí Patrik do soutěsky, kde už policejní technici provádádí ohledání místa činu. Toho dne nezůstává jen u jednoho nálezu. Pod dívčiným tělem se nachází dvě staré kostry. Na policejní stanici v Tanumshede vládne neklid. Není  to jen hloupý žert?! Vyšetřování začíná být nesmírně  komplikované a Patrik ve dne v noci nemyslí na nic jiného, než jak má postupovat. Po zjištění, že kostry nepochybně patří dvěma mladým dívkám, které v městečku koncem sedmdesátých let beze stopy zmizely, si policisté uvědomí, že současná vražda nepochybně souvisí i s tímto dávným případem. Na kostrách jsou zjištěny stejné zlomeniny a zranění, jako na současné oběti. Vrah musel být totožný, nebo ho někdo pečlivě napodobil. Zjistí se , že obětí je německá turistka Tanja, bydlící v místním kempu s kamarádkou. Do Švédska a konkrétně do Fjällbacky ji vedl nějaký záměr, o němž se svou kamarádkou nemluvila. Situace se ještě zhorší, když z blízkého kempu beze stopy zmizí další, sedmnáctiletá Jennny. Pátrání po ní je bezúspěšné a policie se obává, aby ji nepotkal stejný osud jako Tanju.

středa 15. srpna 2012

VRANOV NAD DYJÍ A VRANOVSKÁ PŘEHRADA

Třetí srpnovou středu jsme měli v práci volno, protože 15. srpna je každoročně v Rakousku svátek Nanebevzetí Panny Marie/Mariä Himmelfahrt a my nemusíme do práce... Počasí bylo slunečné, letně teplé, na výlet jako dělané a tak jsme vyrazili na nedalekou Vranovskou přehradu. Vzali jsme to trochu oklikou přes Vranov nad Dyjí, vyfotili jsme stejnojmenný zámek a zcela náhodou jsme objevili vyhlídku zamilovaných. Nachází se v serpentině, odkud je krásný výhled právě na zámek Vranov a má sloužit k připevnění zámečku, jako symbolu pevné lásky té které dvojice. Některé zámky byly opravdu velmi originální.

Cestou jsme se zastavili na oběd v nefalšovaném větrném mlýně v Lesné. Jídlo bylo dobré, obsluha příjemná, ceny odpovídající.
































Pohled do podzámčí































Nad vším zvítězí láska se v latině opakovalo na zámečcích docela často. Jsem zvědavá, kdy tam konečně zamkneme ten náš... :-)































A tady už Vranovská přehrada































 Pak přes most na kafíčko. A to je dnes vše, přátelé...




neděle 5. srpna 2012

SALÁT CAPRESE

Jeden ze salátů na dnešní grilovačku, je tak pozitivní a geniálně jednoduchý, že jsem ho musela vyfotit i sem. Vím, že nepřicházím se žádnou ohromující novinkou a že recept na něj asi znáte, ale pro jistotu... Určitě stojí za vyzkoušení.





























Na salát budete potřebovat

4 opravdu slaďoučká voňavá a zralá rajčata
2 mozzarelly
čerstvou bazalku
olivový olej extra virgin
sůl, mletý bílý pepř
klidně i hrstičku černých oliv nakrájených napůl (já je tentokrát neměla)

Kouzlo je v hodně tenkém nakrájení rajčat i mozzarelly, pak už stačí jen střídavě naskládat na talíř, maličko posolit, opepřit, zakápnout olejem a posypat nasekanou bazalkou. Vypadá to lahodně a chutná ještě lahodněji!

pondělí 30. července 2012

AUF WIEDERSEHEN, DEUTSCHLAND...

A je po dovolené... Letos jsme po mnoha letech na letní dovolenou nezavítali na jih za sluníčkem a za teplem, ale na sever, přesněji na severozápad. Bylo to sice také za mořem, jenže hodně studeným (koupat se opravdu nedalo). Na programu teda byly památky a jiné pamětihodnosti Saska, Braniborska, Berlína a Maklenburska-Předního Pomořanska, což určitě zúročím hned v příštím semestru v předmětu Dějiny a reálie Německa. Takže, shrnuto a podtrženo, až na to studené a upršené počasí to nemělo chybu, Německo má každopádně co nabídnout a být tam teplo aspoň jako v Bulharsku, jinam bych nejezdila.

Prvním zastavením bylo lužicko-srbské město Cottbus - lužickosrbsky Chóśebuz, česky Chotěbuz, které jsem navštívila v roce 1985 s rodiči a letos s mým přítelem mužem.





























Označení ulice v Cottbusu. Bramborske naměsto znamená v lužické srbštině Braniborské náměstí. Nevím jak vám, ale mně to zní až trochu pohádkově. :-)





























Po krátké prohlídce půvabného městečka a odpočinku u kávy Meinl na jedné kouzelné terásce, jsme se vydali po dálnici směrem k Berlínu, kde jsme měli zamluveny dvě noci v penzionu na okraji Berlína a následně druhý den byl na pořadu celodenní výlet do hlavního města Německa. Cestou po dálnici jsme minuli odbočku k Tropical Islands, to ale až příště...



























































Další den - jsme v Berlíně a jede se nahoru. Avizované frontě na vyhlídkovou televizní věž jsme utekli o fous, když jsme sjeli výtahem dolů, byla už fronta turistů až ven. Výhled byl ovšem excelentní.





























Dole pod námi je nejznámější berlínské náměstí Alexanderplatz, kterému Berlíňané říkají zkráceně Alex. Na Alexu jsme si dali dopolední kafíčko s nějakým moučníkem a šli jsme dál...




















Humboldtova univerzita




























Ruské velvyslanectví v Berlíně





























No, a potkali jsme i známé osobnosti a bylo to až vyčerpávající v tom světě plném celebrit. :-) Museum Madame Tussauds































Staré a nové... I počasí bylo každou chvíli jiné























Brandenburger Tor na konci proslulé ulice Unter den Linden a deštivé rozloučení s Berlínem, ovšem s úsměvem na tváři a s Berliner Bärem, symbolem Berlína, kolem ramen...





























Další den jsme jeli (a dojeli) úplně na sever Německa, do Warnemünde, které je dnes součástí bývalého hanzovního města Rostock. Pohodička, v autě pěkná muzika, dálnice bez poplatků a omezení (teda většinou). Prostě Německem jsme profrčeli natotata.






























A toto je už kolonáda v přímořském lázeňském městečku Warnemünde s dlouhou pláží
































Písek, proti ledovému a rozbouřenému moři, nádherně hřál





























Toto je moje nejoblíbenější fotka z Warnemünde. :-) Plážová sedátka na písečných dunách patří neodmyslitelně ke koloritu severoněmeckého baltského pobřeží. Sednete si do nich s knížkou či tabletem, posloucháte křik racků a šum moře.  Z historie plážového koše: Když si v roce1882 objednala Elfriede von Maltzahn, která měla slabost pro chvilky u moře s knihou v ruce, u košíkářského mistra Wilhelma Bartelmanna “krytou plážovou židli” z proutí a vyšla s ní na pláž, dělali si  z ní legraci: „Podívejte se, madam s sebou vláčí koš na prádlo!“. O deset let později už nebyly v Německu přímořské lázně, ve kterých by tyto proutěné koše chyběly.






























Tady už jsme zpátky v Rostocku - druhý den byla taková zima, že jsem si musela koupit svetr a šálu.






























Pátý den naší krátké dovolené jsme se vydali směrem na jih od moře, tedy zpátky do vnitrozemí s tím, že se podíváme do městečka Malchow, které leží na jezeře zvaném Malchower See. Je to jen malá zajížďka z dálnice A19 a vše je dobře značeno. Městečko a okolí je velmi vhodné pro cykloturistiku. I když nás tam potkalo dost nevlídné počasí (zrovna začalo hustě pršet), viděli jsem tam raritu, otočný most, pro auta i pěší, který se v určitých intervalech otáčením otevírá jako průplav pro lodě.






























A to je vše, přátelé... Also tschüss, Deutschland, bis bald! Za rok se ale budeme těšit zase někam hooooooodně do tepla. ;-)

sobota 23. června 2012

S TVÁŘÍ BERÁNKA

V prvé řadě jdu omluvit svou 2měsíční absenci, kterou způsobilo zkouškové období. Vše dopadlo (nad očekávání) dobře, žádný předmět nemusím opakovat, zapsali mě do dalšího semestu a včera jsem složila poslední zkoušku, tak si můžu užívat téměř 3 měsíců prázdnin. Gratulovat mi nemusíte, jako by se stalo! :-)

Logicky teď začínám plánovat dovolenou a k ní i četbu, kterou si vezmu s sebou. Mezi ostatními knížkami bude určitě něco od Magdy Váňové. Její romány jsou krásně odpočinkové, napínavé, ze života a čtou se opravdu jedním dechem... Naposledy jsem od ní četla román S tváří beránka.

Anotace nakladatelství Šulc a Švarc
Získat si lásku a důvěru někdy trvá celá léta, ale přijít o ně může člověk během jediného dne. Ze zdánlivě nevinných příčin se takto rozpadá vztah charizmatického houslaře Zbyška a jeho ženy Violy, kteří se dostanou pod tlakem anonymních dopisů do vleklé manželské krize. Viola si neuváženě zaflirtovala s neomaleným sukničkářem Beranem, který se nechce smířit s tím, že ho odmítla, a hledá cestičky, jak se pomstít. Ale není jediný, kdo by rád Violu pokořil. Usiluje o to i její nejlepší přítelkyně Olina, věčně nespokojená manželka Zbyškova bratra. Od chvíle, kdy se obě vdaly, jednají ve všem protichůdně. Olina se užírá Violinými úspěchy a přesvědčuje sama sebe, že ona zná nejlepší recepty na všechny životní problémy. Violu doprovázejí románem lidé s tváří beránka a srdcem lišky a každý z nich má svoji třináctou komnatu. Jeden v ní ukrývá žárlivost, druhý zbabělost, další závist. Peklo, kterým si Viola se Zbyškem museli projít, jako zázrakem zmizí, když se Beran a Olina za své zákeřnosti sami vytrestají.

sobota 21. dubna 2012

TUŇÁKOVO-ŠPENÁTOVÉ LASAGNE

Máte rádi těstoviny, tuňáka a špenát? Tak neváhejte a vyzkoušejte můj oblíbený recept na kombinaci toho všeho, tedy na tuňákovo-špenátové lasagne.




























Na zapékací misku (4 porce) budete potřebovat

1 balení lasagní (které se nemusí předvařovat)
máslo
mléko
hladkou mouku
muškátový oříšek
sůl
pepř
konzervu tuňáka ve vlastní šťávě
tvrdý sýr (Gouda, Eidam...)
čerstvý nebo mražený listový špenát (ne drcený!)
česnek
cibuli
olej

Nejprve si z másla, mléka a mouky uvaříme bešamel, lehce ochutíme muškátovým oříškem, solí, případně pepřem. Do mírně vychladlého bešamelu zamícháme okapaného tuňáka (šťávu slijeme). Tuňákovou směs dáme stranou a připravíme si směs špenátovou. Na oleji osmahneme drobně nakrájenou cibulku, přidáme mražený špenát (čerstvý podusíme), osolíme, přidáme česnek a vydusíme všechnu tekutinu. Nakonec přidáme asi hrst strouhaného sýra, okamžitě stáhneme ze sporáku a zamícháme (sýr se začne trochu táhnout). Troubu předehřejeme na cca 180°C. Pak vezmeme zapékací misku, vymažeme ji olejem, dáme lasagne, pak vrstvu tuňáka, opět lasagne, potom špenát. Opakujeme, dokud všechny suroviny nespotřebujeme. Ideálně končíme tuňákovou vrstvou. Úplně nakonec zasypeme strouhaným sýrem a dáme zapékat do vyhřáté trouby asi na 45 minut. Nebojte se, že budou lasagne tvrdé, vytáhnou při pečení z omáček veškerou tekutinu a tím změknou.

Tak ať chutná a napište, jak se lasagne povedly...

pátek 2. března 2012

LEDOVÁ PRINCEZNA

Tak, mám po zkouškovém... Omlouvám se za absenci, ale bylo to fakt drsné. Teď si chvilku dopřávám klid, pohodu (než to zase začne) a k tomu patří čtení. Venku bylo poslední dny dost zima a tak jsem v knihovně sáhla po švédské spisovatelce Camille Läckberg a její knize Ledová princezna, která se k této roční době skvěle hodí. Jedná se o detektivku ze série sympatické dvojice detektiva Patrika Hedströma a spisovatelky Eriky Falckové, kteří se později stanou partnery a ještě později z nich budou manželé. Děj se odehrává v malebném přímořském městečku Fjällbacka. I když se jedná o detektivku, a v knize napětí rozhodně nechybí, spisovatelka také krásně popisuje vztahy lidí, kteří se tam téměř všichni znají, ale i samotné prostředí Fjällbacky popsala tak, jako bych tam sama už někdy byla a místo znala osobně. Camilla Läckberg se stala mou další oblíbenou skandinávskou spisovatelkou. V jejích detektivních románech nečekejte pravý kriminální krvák, ale napínavý příběh s psychologickým podtextem. Už se těším na další její knížku...



Anotace nakladatelství Motto
V přímořském městečku Fjällbacka je nalezena ve vaně mrtvá žena. Smrt této krásné, bohaté a tajemstvím obklopené ženy zasáhne i její dávnou přítelkyni z dětství, spisovatelku Ericu Falckovou. Tragická smrt Alexandry je nejdříve označována za sebevraždu, záhy je však prokázáno, že šlo o vraždu. Erica proto pomáhá ve vyšetřování místnímu detektivovi Patriku Hedströmovi. Pátráním po pravdě v tajuplné minulosti Alexandry se odhalí skutečnosti, které měly raději zůstat zahaleny.